Reklama
Emil Hácha se 9. června 1942 setkal v Berlíně s Hitlerem na pohřbu katana českého národa Reinharda Heydricha.

Omlouvání protektorátního předáka Háchy neobstojí

Již delší čas se prezentují v naší společnosti snahy o jakousi obhajobu aktivit protektorátního předáka dr. Emila Háchy, zvaného »president druhé republiky«, po okupaci 15. března 1939 pak »státní president«. Zde je nutno ihned poznamenat, že právní pořádek republiky kodifikovaný platnou Sbírkou zákonů vylučuje zařazení dr. Emila Háchy mezi prezidenty ČSR, a to přestože byl zvolen ještě po abdikaci dr. Beneše. Neboť právní pořádek republiky neuznává ani legitimitu tzv. druhé republiky, natož legitimitu tzv. protektorátu Böhmen und Mähren.

Zákony z této doby jsou označeny jako zákony z doby nesvobody. Pro schizofrenní stav soudobé společnosti to dokládá i souběžná existence Společnosti Emila Háchy vedle Společnosti Edvarda Beneše a Společnosti Ludvíka Svobody.

Vyvolává se dojem jakési »rovnováhy prezidentů«, přičemž zatímco se i z nejvyšších míst neustále hanobil a zpochybňoval – přes přijatý zákon – prezident Budovatel dr. Edvard Beneš, zachránce státu, jenž obnovil ČSR a obnovil její hranice jak pro Čechy, tak i pro Slováky (nezapomínat!), obhájci pana dr. Háchy neváhají všemožně omlouvat a adorovat pozici tohoto kolaboranta. Přitom vytěsňují základní historickou reálii – rozdíl pozice dr. Háchy do roku 1942 do heydrichiády, a potomní pozici trvající až do porážky třetí říše v roce 1945.

Naštěstí se národu dochovala dokumentace o londýnské vládě a jejím vztahu k dr. Háchovi a ostatním tzv. předákům nestátu, čili okupační kolonie říše zvané protektorát. O této dokumentaci hovoří kromě děl samotného dr. Beneše i díla dvou významných členů londýnské legitimní zahraniční vlády – ministra Prokopa Drtiny alias »Pavla Svatého« a člena vlády Jaroslava Stránského. Jsou to knihy A nyní promluví Pavel Svatý. Londýnské rozhlasové epištoly z let 1940-1945 (Vyd. Vladimír Žikeš, Praha 1945) a Stránského Hovory k domovu (Fr. Borový, Praha 1946).

Tyto knihy citují rozhlasové projevy obou exilových státníků a jejich londýnská varování všem národním zrádcům a kolaborantům včetně tzv. protektorátní vlády a jejího »státního presidenta« Háchy. Varování, že po vítězné válce demokratických velmocí a SSSR budou všichni tito kolaboranti a zrádcové, pokud přežijí, voláni k soudní odpovědnosti za své činy.

Varování obsahovala výčty zrádného jednání hlavních aktérů protektorátu včetně členů protektorátní vlády, jako byli Krejčí, Hrubý, Bertsch, Bienert a další, dále varování činovníkům fašistických organizací, jako byla Vlajka, Svatoplukovy gardy, Národní obec fašistická, Liga proti bolševismu, Svaz árijských válečníků a asi 60 dalších fašistických organizací, včetně Úprkovy Národopisné Moravy, které fungovaly jako podpory protektorátního režimu.

Totéž se týkalo slovenského režimu, tzv. Slovenského štátu v čele s Tisem, Machem, Tukou, Durčanským, Sidorem a dalšími zrádci. Zde je nutno poznamenat, že teprve Slovenské národní povstání vyvinilo Slovensko z hanebné pozice federáta říše. Jinak by Slovensko skončilo v pozici poraženého spojence Hitlera, stejně jako Chorvati, Bulhaři, Maďaři, Rumuni, z nichž Bulhaři a Rumuni museli stejně tak vyvolat své národní revoluce proti hitlerismu, aby nedopadli jako poražení. Uvědomme si, že slovenské divize bojovaly proti SSSR u Stalingradu stejně jako Maďaři, Rumuni, Chorvati a Italové.

Adresná varování

Poprvé s varováním veřejných činitelů a státních úředníků a předáků protektorátu vystoupil ministr londýnské vlády dr. Drtina ve vysílání BBC 8. prosince 1940: »Dnes již se nesmí nikdo domnívat, že učinil zadost svým státním a vlasteneckým povinnostem tím, že není členem Vlajky nebo Pracovní fronty nebo Svatoplukových gard nebo Svazu pro spolupráci s Němci, a jak se jmenují všecky ty společky živené z německých peněz… A ví-li a musí-li vědět, co je jeho povinností dělník, zemědělec, řemeslník, živnostník, obchodník, soukromý úředník – musí to vědět tím více každý státní a veřejný úředník. Od nich se nebudou žádat jen účty z jejich vlasteneckého chování, od nich se budou žádat také účty z jejich služební věrnosti. Přísaha věrnosti Československé republice váže všechny zaměstnance a úředníky státní, nejen ty, kteří hladoví v koncentračních táborech a vězeních za to, že ji svědomitě plnili, nýbrž i ty, kteří byli dosud ušetřeni tohoto osudu, protože na ně nepřišla řada. Zbytečným uhýbáním, nebo dokonce přisluhováním nemilosrdným a bezohledným germánským utlačovatelům si nikdo z nich nic nevyslouží, žádného ohledu a žádného slitování.«

A dále: »Již nyní dávají Němci ve všem přednost Němcům a žádný český úředník se nezachrání tím, že jim bude v tom proti svým kolegům pomáhat. Co si však vysloužit může každý, kdo by své národní cti a své úřední povinnosti nedbal – to je jen zasloužený a těžký trest, který ho nemine, jakmile Němci budou poraženi, ale i opovržení všech slušných lidí.«

Takže již roku 1940 byli všichni státní úředníci protektorátu varováni, že když neplní svou loajalitu k Československu, budou po osvobození stíháni těžkými tresty. A v největší míře to platilo pro protektorátní vládu a tzv. státního presidenta.

Další varování vyslovil ministr Drtina v londýnském rozhlase 13. července 1941: »A jako jednotně ke společnému vítězství kráčí britská a sovětská vláda, právě tak jednotně kráčí sovětská a československá vláda. Dnes již nic nerozrazí jednotu světa proti nacismu a fašismu. Ale tím trestuhodnější od nynějška je každý Čech nebo Slovák, který promluví nebo napíše jedinou větu nebo jediné slovo ve prospěch pangermánské války, vedené proti všem slovanským národům a proti všem slušným lidem na světě. Každý si musí uvědomit, že s takovým jeho počínáním nebude již žádného smilování. Každá věta českého neb slovenského novináře, napsaná pro Hitlera, je totéž, jako výstřel henleinovského ordnera do zad našich četníků. Každé slovo, chválící nacismus, je totéž jako kopanec SS-mana do těl tisíců našich vězněných v koncentračních táborech. Každé slovo, jež napsala česká ruka proti Československé republice, je jako puma proti našim statečným letcům, nastavujícím denně své životy za vlast. Každá proněmecká přednáška, každý proněmecký článek napsaný českou rukou je zkrátka – velezrada.«

Zločin předání klíčů ke klenotům

Dále Drtina v londýnském vysílání pronesl, spolu s prezidentem Benešem, první varování přímo na adresu dr. Háchy. Byla to reakce na heydrichiádu a na osobní Háchův zločin předání klíčů ke korunovačním klenotům země České katu Heydrichovi, kdy Heydrich Háchu označil za »garanta věrnosti protektorátu říši«.

»Za této světové politické situace je také situace našeho národa poněkud jiná … než byla v době Mnichova nebo 15. března 1939. Proto president republiky ve svém exposé ve Státní radě poprvé vůbec mluvil veřejně o tzv. protektorátní vládě a o tzv. státním presidentovi. … Proto president republiky řekl, že všichni se stali postupem doby jen pouhými nástroji, bez moci, bez kompetence, bez politiky a také bez odpovědnosti, že žádnou vládou a žádným presidentem nejsou. Že pro nás a pro nikoho v zahraničí prostě neexistují a že by učinili lépe, kdyby byli ve správný čas odešli.«

»Nástroji Hitlerovými«

Další přímé adresné varování dr. Háchy pronesl Drtina v londýnském vysílání 31. května 1942. Byla to reakce na hrůzy heydrichiády, na zuření Němců proti Čechům politikou »vražedného biče a maličkých cukříků«: »Také včerejší projev dr. Háchy a tzv. protektorátní vlády není nic jiného, než beznadějný pokus nacistů podlomit vaši skvělou morálku… Je třeba, abyste si všichni byli vědomi toho, že to, co dr. Emil Hácha včera vykládal, vás žádného od ničeno neuchrání. Neuchránilo to národ dříve, tím spíše to nikoho neochrání nyní. Za to nás to všechny zneucťuje. Je třeba, abyste si byli vědomi také toho, že postup dr. Háchy a jeho tzv. vlády dnes již přímo poškozuje naše nejvyšší národní zájmy, a přímo ohrožuje naději, kterou všichni jedině žijeme. Že Hácha ani jeho vláda nejsou legální vládou naší, že jsou jen nástroji Hitlerovými, to jsme již odtud vyložili dostatečně. Dnes však je třeba, abyste si všichni byli vědomi toho, že to, co Hácha a jeho spolupracovníci dělají, a v čem stále pokračují od příchodu Heydrichova k nám, je národu již přímo škodlivé. … Opakujeme stále, co řekl president republiky, že Hácha a jeho tzv. ministři by byli udělali lépe, kdyby byli včas odešli. Že to nedovedli, je jejich největší vina a jejich odpovědnost. Včera to dovedli k těm koncům, že dokonce z vašich peněz darují odměnu 10 milionů korun tomu, kdo Němcům pomůže vypátrat mstitele našich velkých mrtvých.«

Další varování Háchy a protektorátní vlády od ministra Drtiny pochází z 5. července 1942, po nástupu kata Daluegeho na Heydrichův trůn: »Že Němcům na tom tolik záleží, aby se zdálo, že český národ souhlasí s Háchovou ‚politikou slabošství‘, to má velmi podstatnou politickou příčinu. Vládci dnešního Německa totiž stále ještě bláhově doufají, že by některými dalšími svými vojenskými úspěchy mohli docílit přece jen jakéhosi kompromisního míru. A pro ten případ počítají stále s tím, že by snad mohli dosíci toho, aby naše země zůstaly součástí německé říše. Tomuto jejich politickému cíli má sloužit Háchův vynucený berlínský podpis z 15. března 1939, tomu má sloužit celá instituce tzv. protektorátu, tomu má sloužit tzv. protektorátní vláda.« Drtina charakterizuje Háchovu »vládu« jen jako nástroj k rozbíjení národního odporu proti německým okupantům.

Jaroslav Stránský jako člen londýnské vlády ve svých rozhlasových projevech sledoval další aspekty Háchovy vlastizrady. Tak například v projevu z 12. listopadu 1941 pravil: »Dr. Hácha nesměl přece zapomenout, že byl zvolen presidentem republiky Československé, byť i jen pomnichovské, a ne presidentem protektorátu Böhmen und Mähren, a ví, že vláda, která bojuje za osvobození republiky Československé, je v Londýně, a ne v Praze, že československému lidu nevládne, ale slouží, že zaň jen mluví a bojuje, jista jeho souhlasem, jak si českého souhlasu s londýnskou vládou je vědom také Hitler, když se střeží dáti mu do rukou zbraně. Dr. Hácha ví, že Benešova resignace na presidentský úřad byla vynucena nepřátelským násilím, že nikdo na světě, a dokonce už ne ústavní president Československé republiky, nebyl by měl právo vkládat osud českého národa do rukou kohokoli, i kdyby opravdu svobodně byl chtěl něco takového učinit – osudy národů se nenabízejí a nepodávají jako cigarety.«

Myšlenka zrůdná, neřestná

Dále se Stránský v londýnském projevu vysmál protektorátní vládě 15. srpna 1942. Bylo to tehdy, když britská vláda oduznala mnichovský pakt jako neplatný, což rozzuřilo Říši a ta donutila protektorátní vládu »odpovídat« Londýnu. Tehdy protektorátní vláda pověděla, že prý Londýn a Beneš nemají co oduznávat, protože prý »jediná zákonná vláda« je v Praze. Stránský to správně označil za politický nesmysl, neboť poukázal na zločin Hitlera, který sám podupal mnichovský pakt tím, že za šest měsíců po loupeži čs. pohraničí uloupil celou ČSR.

Stránský pokračoval ve varování Háchovi v projevu 5. prosince 1943, kdy protektorát »slavil« páté výročí jeho předáctví. Tehdy pravil, že Hitlerovi čeští ministři užili Háchova »jubilea« k proněmecké kampani: »Myšlenka, že český národ má nadále zůstávat v německém poslušenství, je zrůdná a neřestná, davy českého lidu se s ní nikdy nesmíří a my ve svém dočasném exilu nejsme původci, nýbrž toliko tlumočníky tohoto spravedlivého odporu.«

Stránský Háchu varoval 2. ledna 1944 slovy: »Dr. Hácha dal v rozhlase přečíst své vánoční poselství. Vaší pozornosti budiž doporučeno hlavně to místo v něm, podle kterého prý Dr. Hácha ví, že boj bude veden až do konečného vítězství Říše. To je totiž typický příklad, jak každý, kdo mluví u Goebbelsových mikrofonů, říká, co nemyslí. Dr. Hácha už dnes jistě ví, že boj bude veden až do konečné porážky Říše, a ne až do jejího konečného vítězství...«

Želel Rakousko-Uherska

Dr. Emil Hácha od počátku své profesní dráhy nikdy nevěřil v myšlenku samostatné ČSR. Tehdy želel žaláře národů Rakousko-Uherska a nikdy nepracoval pro myšlenku zakladatelů čs. státnosti. Idea Washingtonské deklarace mu byla cizí, a i proto za tzv. druhé republiky trpěl tak nenávistnou a faktograficky vylhanou kampaň proti první ČSR a jejím zakladatelům, zejména proti Edvardu Benešovi. Pokračoval v tom i za protektorátu, a nakonec za heydrichiády se plně postavil za kolaboraci protektorátu s říší a nebránil nijak vlastence a jejich boj proti německým okupantům.

A tu jsme u kořene dnešního problému naší rozpolcené společnosti. Obhájci protektorátu a Háchovi obhájci stojí v jednom nepřátelském šiku proti Benešově republice. Proti republice obnovující státnost a hranice českých zemí a Slovenska v jediném nedílném celku. V tom celku, který se znovu podařilo nikoli rozdělit, ale rozbít ve dva malé státy. Státy závislé na někdejším politickém nepříteli a na nově utvořené Eurounii.

Tento pohled nemá nic společného s tzv. bolševictvím. Zásadními odpůrci háchovské linie nebyli pouze tehdejší komunisté, ale v první řadě národní socialisté, legionáři a sokolové, kteří tvořili páteř nekomunistického odboje, a posléze během okupace dokázali navázat společný kontakt s komunistickým odbojem za společné osvobození, což dnešní obhájci Háchy vědomě utajují.

Do odboje a protiháchovského odporu se tehdy zapojili i tehdejší lidovci s Orlem v čele a se skauty. Také oni přinesli značné oběti v tomto boji, a byl to právě předseda londýnské vlády Msgre Šrámek, který byl jejím předsedou a podporovatelem benešovské linie. Na to dnešní bělobrádkovští a hermanovští lidovci zapomínají a vytěsňují to ze svých stranických dějin odpornými líbánkami s landsmanšaftem, pohrobkem mnichovské loupeže našeho pohraničí a pohrobkem hitlerovských organizací okupovaného protektorátu. Každý pozitivista historik ví, že historie sice není černobílá, ale mantinelní, a že fakta jsou pouze jedna, a ne relativní.

Loutka i vlastizrádce

Dr. Emil Hácha od roku 1939 do roku 1942 byl tragickou loutkou hitlerovců. Od roku 1942 do roku 1945 se stal národním vlastizrádcem a souběžcem Hitlerovy říše. Mužem odměněným samotným Hitlerem za kolaboraci luxusním mercedesem… Taková je historická pravda. Psychologicky lze svým způsobem želet tragického osudu tohoto muže, ale státoprávně, morálně politicky a vlastenecky vzato zde omluvy místo nemají. Žádné dodatečné přepisování a omlouvání dr. Háchy to nezmění.

Jiří JAROŠ NICKELLI, Společnost Ludvíka Svobody Brno

FOTO – Wikipedia.org


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.6, celkem 59 hlasů.

Jiří JAROŠ NICKELLI

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


stanley58
2021-10-10 02:18
fronda - na rozdil o vas, nas v sedesasatych letech stare ucitelky (ktere
zacinaly ucit uz za prvni republiky) ucily mluvit pravdu. A jak my 60
letech, tak ani moje deti v 80 letech nemely v osnovach ucivo o benesovi.
Ani o jeho politicke cinnosti ve 40. letech, ve 20. a 30. letech ani
nemluve. A to same plati i o pezidentu Masarykovi. Takze nelhat. Ale mladym
bolsevikum je to asi dovoleno. Ti jsou tak na partajnich schuzich nauceni.
stanley58
2021-10-10 02:06
levicovyvolic - nemluvite pravdu. Benes byl pouze v seznamu (nebo prehledu)
prezidentu jen jako prezident, ktery byl v uradu v letech 1945-48 a
podepsal tzv. Bensovy dekrety, ktere mu byly predlozeny k podpisu
povalecnou narodni radou. Ale o jeho jeho dobe prezidentovani nic vic, ani
slovo. A nedelejte ze mne skolniho absentera.
levicovyvolic
2021-10-08 20:33
Pane "stanley58". Také jsem chodil do školy v 60. a 70. letech.
O obou prezidentech jsme se samozřejmě učili (i když i já jsem měl
spolužáky, kteří jako vy pouštěli informace jedním uchem dovnitř a
druhým ven). U Beneše se zdůrazňovalo znárodnění průmyslu 28.
října 1945, u Masaryka spoluvina na cca 100 zastřelených při
stávkách a demonstracích. Což byla podle mého dnešního názoru
pravda. Masaryk byl taková autorita, že jeho případný požadavek, aby
četníci neměli při zásazích proti demonstrantům ostré náboje, by
byl samozřejmě splněn.. Neudělal to...
levicovyvolic
2021-10-08 20:24
Nikde jsem nečetl, že by Hácha protestoval proti zavraždění JEDINÉHO
člověka, z těch cca 340 tisíc obětí okupace. Neprotestoval ani proti
vyhlazení Lidic. ..
fronda
2021-10-06 01:28
To bude asi tím, že vedle humanitárního bombarďáka je Beneš
zlatej... No vidíte, my jsme se v 80. letech o Benešovi a Masarykovi
učili.
stanley58
2021-10-05 01:36
Zajimave soudruhu nickelli, do r. 1989 byl prezident hacha veden a nazyvan
v ceskych publikacich a clancich jako prezident zradce spolu s predchozim
prezidentem Benesem. Ja jsem absolvoval skoly v 60 i v 70 letech, ale nikdy
ve skole nepadlo slovo o prezidentech Masarykovi a Benesovi. Ti byli
zapovezeni. Jen se tehdy mluvilo a psalo o prvni republice, o
kapitalisticke a vykoristovatelske spolecnosti. Zhruba az po roce 2010
najednou jste zacali (vy soudruzi) nejen psat o Benesovi, ale k udivu vsech
ceskych obcanu jste ho zacali vychvalovat jako uzasneho, narodniho a navic
"sveho" prezidenta! I soudruh nickelli zde jiz nekolikrat
vychvaloval byvaleho prezidenta Benese. Jen je otazkou, proc to dnes
delate, po ctyriceti letech absolutniho zamlcovani.
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama