Reklama
Rozhovor Haló novin se Stanislavem Hendrychem, psychologem-amatérem

Žijeme v době sobecké

Z řady vašich článků publikovaných v Haló novinách vyplývá, že vás zajímá sociologie a také psychologie. Z tohoto vědního oboru pak zejména problematika sobectví, kde se v lidech bere zištné a ziskuchtivé chování, a naopak proč jiní lidé jsou laskaví a mají velké srdce. Těmto tématům se věnujete ve svém volném čase již léta. Sledoval jste před časem televizní pořad Václava Moravce Focus o egoismu?

Televizní pořad Focus Václava Moravce s názvem »Je sobectví přirozené?« jsem sledoval pečlivě. Možná jednou vejde do učebnic psychologie jako učebnicová ukázka racionalizace egoistického chování. Pro egoisty je tento pořad jako rajská hudba, non egoisté v této »hudbě« slyší falešnost. Přirovnání – je to jako pořad s neslyšícími osobami zamýšlející se nad tématem: Jsou němé filmy přirozené?

Před léty mne zaujaly nálepky pravičáků na mnohé filmy z dob socialismu, že jsou prý komunistické. A to i u těch filmů, které se mi líbily. Vytvořil jsem si představu, že to je kvůli politickému tématu. Jenže u mnohých kritizovaných filmů jsem nenašel nic politického. Byly to i filmy z rodinných životů, jaké se mohly odehrávat v řadě kapitalistických zemí, příběhy obyčejných lidí.

Začal jsem hledat odlišné charakteristické znaky mezi oněmi »komunistickými« filmy a filmy »nekomunistickými«. Protože jsem některé staré české (československé) filmy viděl několikrát a děj jsem znal, začal jsem si více všímat hereckých výkonů.

A co jste zjistil?

Neobyčejně mne zaujala herečka Alena Vránová ve filmové pohádce Pyšná princezna. V jedné postavě hrála různé charakterové rysy: egocentričnost, vzdorovitost, panovačnost, touhu, láskyplnost, pokoru. Všechny rysy zahrála neobyčejně přesvědčivě, věrohodně.

Nejvíce mne zaujalo, jak prožívání postavy věrohodně vyjadřuje jemnou mimikou a jemnými modulacemi v hlase. Jak to dokázala? Kdo dokáže rozumem tak dokonale ovládat jemnou mimiku a hlas? Pak mi to došlo, její mimika ve filmu nebyla výsledkem rozumu, ale vnitřního prožitku: Alena Vránová postavu princezny nehrála, ale prožívala ji. Jen skutečným prožitkem dovede herec vyjadřovat prožitky postavy tou nejjemnější mimikou a jemnými modulacemi v hlase.

V některých filmech jsou delší záběry na tvář herce a dle jeho proměny jemné mimiky empatici poznají změny v  prožívání postavy a následně odhadnou myšlenkové pochody postavy. Za touto schopností se skrývá schopnost empatie, schopnost vžívat se do situací druhých osob. Neempatičtí herci se vžívají do rolí tak, jako kdyby v dané situaci byli oni sami, prezentují tak stále stejný charakterový rys: sebe.

Neempatičtí herci hrající sami sebe pouze v rozdílných situacích a dnes mívají žně, četné televizní seriály plné egoistických intrik. Možnost hrát v několika divadlech najednou dává neempatickým hercům stálou práci, i když hrají tzv. na stejné brdo.

V minulosti v kamenných divadlech mnoho herců muselo být schopno dobře zahrát různé charaktery postav a to nejlépe zvládali empatičtí herci. Mnozí takoví jsou vidět ve filmech pro pamětníky, a takřka pokaždé dovedou obdivuhodně věrohodně ztvárnit jiný charakter postavy: bezohledný egoista, citlivá osoba, narcis, panovačná nebo submisivní osoba, mírumilovná nebo agresivní osoba, optimistická či melancholická osoba atd. Empatičtí herci tvoří základ filmů pro pamětníky.

A co my diváci, jsme také empatičtí a neempatičtí?

Ano, je to tak.

Empatický divák vnímá mnohem více jemných informací v hlase a mimice. Z toho si podvědomě odvozuje prožívání hrdiny a »vidí« hlubší dějové souvislosti.

Egoisté milují situační filmy, kdy divákovi stačí vžívat se do hrdinů tak, jako by byl on sám na jejich místě. Pokud v neempatickém filmu jsou prožitkové nesmysly, bývá z něho empatický divák otráven. Egoisté nesmyslnosti v prožívání hrdinů nepostřehnou.

Schopnost empatie je něco jako sociální smyslový orgán, který umožňuje vnímat jemné signály druhých osob, a to často prožitkově na podvědomé úrovni. Zdrojem informací u empatiků je jemná mimika, hlasová modulace (paraverbální komunikace), gesta, postoje. Je to něco jako zvuk ve filmu.

Egoisté sledující empatický film jsou jako neslyšící osoby sledující zvukový film, kde mnoho významných mluvených informací jim uniká. Proto ve filmovém ději se nedovedou orientovat, prostě mu nerozumí. A to je hlavní důvod, proč egoisté odsuzují tzv. socialistické filmy, oni jim totiž nerozumí! Empatické chování hrdinů si egoisté vysvětlují jako pokrytecké, nepřirozené, pod tlakem komunistické či socialistické ideologie atd. - jinak si to nedovedou vysvětlit.

Zpěvák Karel Gott, který zemřel v roce 2019, vkládal do svého umění mnoho empatie. A já myslím, že posluchači to cítili. Vnímáte to také tak?

Ano, dlouho jsem přemýšlel o nevraživosti mnohých občanů vůči tomuto vynikajícímu a obecně uznávanému zpěvákovi. Do svého zpěvu vkládal emoce, a ve všech jeho písních cítím optimistický náboj. Svým zpěvem tak dovedl nadchnout zejména empatické posluchače. Egoisté jeho empatické projevy v písních považují za populistické až pouťové.

Nyní jsem také pochopil úspěchy českého, resp. československého dabingu. Dabující čeští herci i režiséři jsou charakterističtí svou empatií, proto v hlasovém projevu dovedou jednotlivé filmové postavy často více zlidštit, dát jim větší věrohodnost než v originále.

Také jsem začal pozorovat vztahy mezi moderátory různých pořadů a jejich hosty. Mezi moderátorem a jeho hosty bývá obvykle velká charakterová shoda. Egoisté si zvou obvykle egoisty a neegoisté neegoisty.

To by vysvětlovalo, proč moderátoři, kteří inklinují svými názory k pravici, si zvou především podobně smýšlející hosty...

Jistě, s tím úzce souvisí i politika a uznávané hodnoty. Neempatické, egoistické osoby inklinují k pravicovým hodnotám a k sympatiím s pravicovými stranami. Naopak empatické, non egoistické, osoby mívají ve své přirozenosti sympatizovat s levicovými hodnotami a levicovými stranami.

Z toho logicky vyplývá, že když je vedení média neempatické, samo bude upřednostňovat pravicové hodnoty a sympatizovat s pravicovými stranami. Pokud by ve zpravodajství a v moderovaných pořadech byli empatici, brzy by je vyhodili a nahradili egoisty. Ti sami k obrazu svému upřednostňují pravicové hodnoty a levicové upozaďují. Proto je vedení nemusí cenzurovat. Egoisté sami iniciativně provádějí pravicovou autocenzuru. Vedení stačí dosadit na potřebná místa egoistické osoby.

Z tohoto pohledu lze snáze porozumět i televizním pořadům Václava Moravce. Jeho genialita spočívá v tom, že ví, které osoby si má do svých pořadů pozvat. Protože mne otázka egoismu a non egoismu velmi zajímá, hlouběji jsem se věnoval právě pořadu tohoto moderátora věnovaného egoismu. Jenže pořad měl být správně nazván: Jak egoisté vnímají egoismus.

Proč?

Ani u jedné osoby v tomto konkrétním pořadu, který byl odvysílán 23. března 2021, jsem nepozoroval, že by měla rozvinutou schopnost empatie. Všechny jejich definice sobectví vyvěrají z pohledu sobců na vlastní sobectví. Altruistu si představovali jako sebe, tedy sobce v roli altruisty. Člověk snadněji změní svůj názor než své chování. Proto je pro sobce snazší rozumově obhajovat své sobecké chování než ho změnit na nesobecké. Psychologové tomu říkají racionalizace.

Etoložka a psycholožka, vystupující v tomto pořadu, ohledně motivací k altruismu zdůraznila, že etologie (věda o chování – pozn. aut.) není jednotná v oblasti altruismu. O prosociálním chování jako nejvyšší úrovni sociálního chování ani slovo – altruistické chování není totéž co prosociální chování. (Prosociální chování je chování osob s empatií, s vysokou emoční inteligenci, vysokými sociálními kompetencemi.) Kolem tématu empatie chodila v uctivé vzdálenosti. Emoční inteligenci ani nezmínila.

Lékař v pořadu až ke konci v zápalu diskuse otevřeně přiznal barvu, že sám uznává egoistický boj o přežití.

Zúčastnění za altruismus vesměs považovali egoistický obchod: Já někomu »altruisticky« pomohu a on oplátkou pomůže mně. Na první pohled se tento přístup jeví jako altruismus. Avšak je-li si egoista vědom, že druhá osoba neoplatí protislužbou, tak jí obvykle nepomůže. Altruista obvykle pomůže i osobě, o níž ví, že to nikdy neoplatí protislužbou.

Je tedy sobectví přirozené?

Existují otázky, na které nelze jednoznačně odpovídat odpověďmi »ano«, či »ne«. Je to jako s vývojem filmů, v počátcích byly přirozeností němé filmy. S rozvojem techniky se k filmům připojil zvuk a nyní jsou přirozeností zvukové filmy. Film se vyvíjí.

Obdobně se vyvíjejí i osoby od narození, tedy my lidé. U malých dětí je jejich přirozeností sobecké chování. V genech mají lidé zakódované předpoklady k rozvíjení sociální schopnosti empatie, která podvědomě vede k empatickému, non egoistickému chování, alias prosociálnímu chování, což je nejvyšší úroveň sociálního chování.

Nezbytné je si uvědomovat, že zde uvádím vyhraněné typy osob, mezi nimiž existuje stupnice. I ten největší sobec se někdy zachová altruisticky a i ten největší empatik se někdy zachová sobecky. Rozhodující je, jaké chování převládá.

Já bych na otázku Je sobectví přirozené? odpověděl takto: Ano, sobecké chování je člověku přirozené, ale pouze v jeho raném dětství. Sobecké chování u dospělých je projevem sociální nevyzrálosti. Nesobecké chování neznamená automaticky nechávat se zneužívat sobci k uspokojování jejich sobeckých zájmů: »Když nejsi sobec, tak mi to dej.«

Každá odpověď přináší další otázky. Musíme se také ptát, jaké chyby dělají rodiče při výchově, které vedou k sobeckému chování svých poté dospělých dětí, k nerozvinutí empatie u jejich potomků. A to je téma na další dlouhé povídání...

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2, celkem 77 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Vladimir.novak1
2021-07-19 17:19
Vnuknutí myšlenky,že někdo levicovost předstírá(opouštíme ten
egoismus),tak to je bachrlaté.Moji příbuzní po listopadovém převratu
přešli z KSČ do KSČM,aniž by měli z toho výhody,byli to řadoví
členové.Pokud někdo je v současné době členem KSČM a bude
egoistický a i levicový,tak to bude ten,i když to nemusí býti
pravidlo,kdo má nějakou placenou funkci a mermomocí,přes svůj věk,se
cpe dál.No,J.Marvana jak herce jsem miloval,i když byl na své umění
příliš pyšný a i nutno poznamenati,že se nikdy nikam necpal a
politicky byl absolutně neutální.
jmarek3
2021-07-19 16:49
Jedním významným příkladem byl Národní umělec Jaroslav Marvan.V
době kapitalismu byl nahrávačem Vlasty Buriana ,od kterého odešel i
když Burian sliboval hory doly.V době socialismu dostal možnost
rozehrát umění člověka nesobeckého a kolektivního.
jocky
2021-07-19 16:43
Vladimire, co takhle si přiznat, že tu levicovost většinou více či
méně obratně předstírali? To, že někdo byl - nebo je - členem (nebo
možná přívržencem) komunistické strany, není důkaz ani záruka, že
je SKUTEČNĚ levicově zaměřený.
Vladimir.novak1
2021-07-19 15:29
Zde S.Hendrychovi musím oponovat.Egoismus nelze politicky rozdělovat,a to
v tomto případě jen napravo.Egoismus (a vypočítavost)jsem si využil
ve své rodině ažaž, a to její členové byli jak pravicově, tak
levicově zaměřeni.Ten egoismus šel až za hrob....
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama