Reklama

Soudruzi, lesu zdar!

Časopis TV Magazín dokáže občas udělat pěknou »radost«…

Třeba pod názvem v titulku tam nedávno vyšel článek o jednom seriálu z roku 1978. Jakýsi sto zřejmě plnil zadání, anebo je to opravdový odborník. Seriál podle něj »obrostl mechem a zapadal prachem možná ještě dřív, než byl uveden« a jeho »neméně zapomenutý tvůrce Viktor Dusil s ním udělal skutečně jen mělký zářez.«

Dále o seriálu napsal, že: »Měl být trochu rozšafnou a trochu vážnou povídačkou o bodrém horském lidu z beskydských pasek a kopců, z míst, kde na sebe lidé halekají z osady do osady, protože tam nevedou telefonní dráty. Stejně tak měl vyprávět o věčné řevnivosti mezi dřevaři a myslivci. A také měl touhu se dynasticky rozmáchnout při popisování sporů mezi dvěma generacemi, z nichž ta první odmítá nástup mechanizace a novot, zatímco druhá si plně užívá novinek a rodinné pospolitosti. A to všechno mělo korunovat jedno velké lesní klání o Stříbrnou pilu, kterou může vyhrát jen ten, jehož duše plně náleží hvozdům, třebaže se snaží schovávat se za číšnickým motýlkem. Jen se to nakonec celé trochu nepovedlo, pravděpodobně i proto, že Dusil nebyl Dietl.«

Mnozí jistě už název seriálu znáte, nejen proto, že jeho název již zazněl – Stříbrná pila. Když jsem ho kdysi viděl poprvé, měl pro mne zvláštní kouzlo: byli tam chlapi, co dělali to, co můj taťka – v lese s pilou. Když jsem ho kdysi viděl podruhé, měl pro mne ještě zvláštnější kouzlo: v lese s pilou už dělal i můj brácha. Nikdy tudíž nemohu tento seriál hodnotit bez osobního ovlivnění. Teď jsem ho po delší době sledoval znovu a opět ho vnímal jinak. Jednak jsem až nyní poznal v prvním díle benešovské nádraží, žádné beskydské. Ale hlavně už ani můj taťka, ani brácha nedělají v lese s pilou. Mně to kdysi taťka prozíravě zakázal – včas rozeznal můj manuální talent. Chtěl jsem být hajným a bavil jsem se často představou, že mě budou muset oba poslouchat.

Ano, chtěl jsem být hajným, ne myslivcem, o jejichž řevnivosti s dřevaři asi v návalu inteligence psal onen odborník sto. Ta zelená uniforma totiž neznamená, že ten v ní je myslivec. A to ví každý, kdo o práci v lese něco opravdu ví. Myslivci potkali panenky na silnici. Myslivec je pití s lidskou tváří. Ale také platí, že »klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není…« Naproti tomu »hajný je lesa pán, zvěří je milován. Hajný je lesa král, a každý pytlák se ho vždycky bál«. Hajný je třeba Robátko. Ale hlavně – hajný je povolání, na rozdíl od myslivce, pane sto!

Zbyšek KUPSKÝ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 36 hlasů.

Zbyšek KUPSKÝ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


ZBYSEK.KUPSKY
2020-10-30 23:17
vážený jedenáctý, už se podruhé vyjadřujete k něčemu, o čem
nemáte absolutně žádné informace, tak bych Vás poprosil, abyste tak
nečinil. Chápu, že je velice frustrující nevědět a nepochopit něco,
co je pro velice úzký okruh lidí naopak zcela pochopitelné, a tak
alespoň kritizujete. Věřte, že nikomu nepřeji, aby si to prožil
také, dokonce ani Vám ne, ale už, prosím, nepište. Děkuji.
abbeyroader
2020-10-30 21:27
Zbyšku, Vy nezklamete. Zase brilantní novinařina, skvělý příspěvek
k dnešní HaNo publicistice. I díky Vám jsou HaNo taková zábava...
Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.