Radka Fišarová si uvědomila sílu vlastního rozhodnutí

S českou Edith Piaf Radkou Fišarovou se znám už 20 let. A vím, že její interpretace nejen této francouzské šansonové královny vždy byla natolik profesionální, že člověk občas přemýšlel o tom, zda není lepší originálu. Ale ani vynikající zpěvačky a herečky jako Radka nemají na růžích ustláno. Zvlášť ne v pocovidové době…

Ačkoli na to ani zdaleka nevypadáte, už jste taky za čtyřicítkou (jedině proto, že máte pořád vizáž princezny, si to mohu dovolit prozradit). Přesto se dá říct, že po profesní rovině jste teprve nedávno uzavřela první čtvrtstoletí. To druhé je před vámi, a přece už máte za sebou přes 20 muzikálů, jste českou Edith Piaf, byla jste nejmladší českou Evitou a nejdéle působící českou Kleopatrou. CéDéček taky není málo, no prostě co by za to kdo jiný dal na sklonku jeho kariéry. Co vůbec plánujete v tom dalším čtvrtstoletí ještě?

Sice se mi tomu nechce moc věřit, ale bude to už dokonce trochu déle než čtvrt století. Prvně jsem stála na jevišti, když mi bylo pět let, a to se sborem Bambini di Praga. A je fakt, že mě hudba a zpívání provází ve všech možných formách celý život. Je to nejvěrnější všudypřítomný přítel a jsem za tento dar nesmírně vděčná. Co bude dál, se uvidí. Hlavně když se bude hrát a zpívat dál a také k hudbě a umění vzdělávat. To jsou asi moje žhavá témata pro další roky.

Začali jsme dílem prognosticky, tak teď můžeme nabrat zpětný chod. V nedávném rozhovoru pro ČT jste prozradila, že jste se stala také mentorkou. To souvisí s hudební soutěží pro děti Chci Tě slyšet! jejíž jste autorkou? Právě na tenhle projekt jste velmi hrdá. Považujete ho za skutečnou výzvu. Můžete k němu prozradit více? Jak se zrodil a jak jste se stala jeho patronkou?

Mentorkou jsem se stala díky projektu MenArt, jednoho z projektů ZUŠ open. Byla jsem oslovena, zda bych se ujala této pozice pro spolupráci s talentovanými žáky ze ZUŠ a jejich pedagogy. Je to pro mě nesmírně cenná zkušenost, a zároveň velký závazek a zodpovědnost. Jinak pedagogická činnost mě provází také již pár let - práce se studenty, a hlavně dětmi, mě nesmírně naplňuje. A důvod soutěžní výzvy Chci Tě slyšet! byl zkrátka ten, že mě moc mrzelo, že děti, které se věnují hudbě, a že jich tu máme opravdu hodně, se neměly příliš dlouho jak vyjadřovat. Seděly doma bez motivace a jejich učitelé v ZUŠkách měli opravdu moc těžkou úlohu. Máme u nás asi 650 ZUŠ, které navštěvuje skoro 250 000 dětí. Představte si ten počet učitelů a rodičů a řetězec všech, kteří se přímo či nepřímo hudbě věnují, nebo ji podporují. Chci Tě slyšet! byla proto výzva profesionálních hudebníků směrem k hudebně nadaným dětem a zároveň poděkováním všem dospělým, kteří děti podporují. Našimi patrony byli Petr Malásek, Monika Absolonová, Jan Cina a Pavel Šporcl. A v porotě byla neméně zvučná a významná jména - jako Lukáš Klánský, Terezie Kovalová, Soňa Godarská, Leona Černá Stříbrná, Junko Honda, Josef Vágner či Mirek Linka. Přihlásilo se 650 dětí, které zhlédlo neuvěřitelné množství diváků. Udělaly radost nejen nám a sobě, ale ještě se navzájem úžasně motivovaly. Mám z toho velkou radost. Podpořila nás spousta úžasných lidí a firem svými dary, v čele s Pigy.cz a rádiem Frekvence 1, a nesmírně jim za to děkuji, protože se i díky nim povedla hezká věc (s povděkem i Radčin milý úsměv).

[o]

Jak moc vás zasáhl koronavirus se všemi jeho dopady? Roční zákaz zpívání byl asi do té doby těžko představitelný šok, že? Jak náročné to bylo na psychiku? I kvůli tomu, že vám logicky hodně ubylo práce, jste se dala na další obory? Co vím, tak studujete na VŠ obor andragogika, také jste absolvovala kurz účetnictví, nyní chodíte na grafický kurz a také jste absolvovala kurz asistenta pedagoga.

COVID-19 jako takový jsem prodělala a zasáhl mě asi na dva měsíce včetně rekonvalescence. Co se týče změn ve společnosti, vnímání kultury a všeho ostatního, tam mě covidové období ovšem zasáhlo ještě mnohem více a zatím s nedohlédnutelnou rekonvalescencí… Celé období mi dalo dost zabrat a přineslo tím ale i spoustu nových životních zkušeností a poznatků. Asi bych mohla napsat dlouhý výčet všech možných utržených ran, ale musela bych záhy konstatovat, že zdaleka nejsem jediná. Ztráta práce mi každopádně skutečně přinesla potřebu jít znovu studovat nebo se vzdělávat v různých oborech. Strach o zdraví rodičů mi přinesl větší pocit zodpovědnosti. Ztráta podpory dobrého školství ve mně vzbudila touhu udělat něco pro děti. Ztráta pocitu bezpečí, rozbití rodiny a iluzí o spravedlnosti při soudu o syna mi ukázala, jak skvělou rodinu mám a jak velká silná armáda přátel při nás s Oskárkem stojí za každé situace…!

Zkrátka vše zlé je k něčemu dobré. Jen to chtít vidět a umět uchopit. Vždy je něco, za co můžeme být vděční. Ze stejného důvodu nyní nastupuji na pozici asistenta pedagoga (Chvalská ZŠ), ráda bych něco přinesla, protože jsem něco ztratila. Zároveň jsem si uvědomila sílu vlastního rozhodnutí.

Pokud jde o vašeho syna Oskara, podědil hudební vlohy?

Hudba ho baví. Chodí na klavír a začal i s kytarou… (úsměv).

Prozradíte, jak to vlastně aktuálně máte s žánrovým zařazením? Předpokládám, že šansony vévodí, ale začínala jste s folkem, country, Wikipedie vás označuje i jako jazzovou zpěvačku, no a zmiňované muzikály dokázaly, že máte i nádherný pop-operní hlas. Jak to všechno kloubíte a co vás po té »Piafce« vlastně bere nejvíc?

Zdroje na internetu bych brala s velkou rezervou (konečně smích). Lepší je vlastní úsudek. Program, kterému se věnuji už dvacet let, je stále věrný českému a francouzskému šansonu. Moc mě baví a pořád se kamsi posouvá, ovšem stále alespoň trošku po boku Edith Piaf. Hrajeme s běloruským akordeonistou Sašou Yasinskim, kytaristou Mirkem Linkou, s Petrem Dvorským (kontrabas), Ondrou Kabrnou (piano) a Radkem Doležalem (bicí). Jinak obecně žánry moc neřeším. Nejlepší je zpívat, co vás baví, a to většinou i sedí. A snažit se o poctivou muziku. Jestli je to country nebo jazz už je pak jen otázka nálady nebo vkusu.

Protože jste také zamířila za Monikou Absolonovou do Studia Dva při návratu ke své životní roli Evity a oslovila jste tam, tak teď s »Dvojkou« máte také koncerty na malé scéně, Poctu Edith Piaf, a také něco na scéně na Tvrzi Divice. Na kdy a nač konkrétně byste pozvala čtenáře?

Na Malé scéně Studia Dva koncertujeme s celou kapelou v programu Pocta Edith Piaf a pevně věřím, že na podzim už budeme moci odehrát všechny termíny (všechny jsou na webu Divadla Studio Dva). Hostuje s námi skvělý stepař Dominik Budlovský a celý koncert je jakousi procházkou pařížskou uličkou. Na Tvrz v Divicích jezdíme s menší sestavou v komorní verzi a nejbližší termíny máme 2. a 3. srpna. Moc se těšíme (úsměv). Je to kouzelné místo s úžasnou atmosférou, kterou tvoří i celý tým kolem Studia Dva.

Doma jste ale přece v Divadle Broadway. Vedle těch starých fláků jako Kleopatra, Angelika či Tři mušketýři, je aktuální hitmuzikál s peckami Heleny Vondráčkové Kvítek Mandragory a další Davidovy úžasné muzikálové tituly Muž se železnou maskou či Kat Mydlář. Jaký je váš vztah k těmhle kantilénovým skvostům? A jak se vám zpívají hity »nesmrtelné« Heleny Vondráčkové?

Začnu asi od konce… Helena Vondráčková byla vždy můj obrovský vzor, ještě s Jirkou Kornem. Oba nesmírně obdivuji celý život. Čili zpívat v muzikálu z hitů Helenky mě zkrátka nesmírně baví. Navíc je to komedie, a tak většinou trávím celý čas u jeviště a bavím se.

Jinak muzikály Michala Davida jsou s pražským Divadlem Broadway prostě spjaté od začátku. Je to základní kámen repertoáru tohoto divadla. A já jsem zcela jednoduše vděčná za všechny příležitosti, které jsem tu získala. Je to kus života, kolegové, kamarádi, zázemí… Prostě jsem moc vděčná a těším se opět na jeviště. Jen doufám, že mi po té pauze budou všechny kostýmy (smích).

Jak plánujete odpočívat o prázdninách, pokud vše zase nedejbože nezmaří nová mutace delta či nějaká jiná virová potvora?

Prázdniny jsou pro mě takovou kombinací práce, odpočinku a úklidu. Tedy asi jako ve většině rodin. Na dovče jsme byli na Lipensku, kde je opravdu krásně, a chystáme se ještě k moři. Pracovně máme několik koncertů, vystoupení a workshopů. A s Petrem Kolářem tvoříme společnou píseň pro vítěze soutěže Chci Tě slyšet! To zabere asi zásadní část léta. Ale že bych mluvila o plánování, tak na to jsem opravdu opatrná. Každopádně ať přijde delta či gama…, každá abeceda má svůj konec a štěstí přeje připravenému. Takže se určitě budu prostě snažit něco tvořit dál.

Roman JANOUCH

FOTO – Irena BRABCOVÁ (2) a Martin J. POLÁK

17. 7. 2021  Roman JANOUCH